Would you miss me at all?

Nedívej se kolem sebe a nehodnoť, kdo kolik zvedá. Proč? Protože holky, které zvedají těžší váhy, jsou o patnáct kilo těžší, s dvojnásobnejma nohama, nebo o hlavu menší a váží stejně co ty. A těch patnáct kilo je fakt velkej rozdíl. To je jako by ses porovnávala s někým, kdo váží 45 kilo. K tomu všemu máme jiný cíle. Jinou minulost. Jiný genetický předpoklady... Nehodnoť časy, nesrovnávej se s ostatníma. Stejně ve finále jde jen o tebe a o tvůj výkon. O tvůj pocit. Nehoň si ego nad někým, kdo je v něčem horší než ty. Docela jednoduše a rychle se to může otočit. Běž a pomáhej ostatním. Usměj se. Stejně ve finále jsi všem u prdele. Tak se starej o sebe. Takže zítra nebudeš hodnotit svoje výsledky s ostatníma, jasný? Jasný.

moje terapeutka: Dostává se vám podpora od rodiny? No... Moc ne. Doma to vypadalo nějak takhle: Co ti bylo? Proč jsi tam byla? Tos nemohla zavolat? Vždyť jsi tam měla telefon... *vyloženě nepříjemnej tón už ve dveřích Měla jsem tromboflebitidu. A proto jsi tam skončila? To asi těžko. Proč jsi nezavolala? Neměla jsem telefon... No ale to asi ne celou dobu ne? Určitě chvíli jsi ho tam měla. Hm... Tak co se stalo? Co bude teď? Nebylo mi dobře. Měla jsem těžký období. Těžký období máme občas všichni a neskončíme tam. Všechno se dozvídáme z druhý ruky a připadáme si jako blbci... ________________________________ Místo toho by bylo fajn slyšet: Jsi v pořádku? Můžu pro tebe něco udělat? Pokusíš se mi to vysvětlit? Pomohlo by ti něco? Jak ti je? Doopravdy? ...

*mlčím a čekám na odpověď terapeutky po tom, co jsem hodinu brečela a snažila se ze sebe dostat všechno, co se mi posledních patnáct let stalo terapeutka: No to se nedivím, že jste zvracela. Ten život byl vážně na blití.

Strávili jsme spolu něco málo přes dva týdny. Co to je? Dva týdny v lidském životě... Vždyť je to nic. Pamatujete si snad, co jste dělali před rokem zrovna tyhle dva týdny? Přesto tyhle dva týdny nezapomenu. Mluvili jsme spolu každý den. Tvoje dvě nejčastější otázky: Jak na tebe působím? Jak si myslíš, že to vypadá s mojí pamětí? Poznal jsi ty mě. Já neměla tušení, jak vypadáš ani kdo jsi. "Ten svět je tak malej, viď?" Tolik let jsme byli sousedi, nikdy jsme spolu nepromluvili, jen jsme věděli, že ten druhý existuje. Pak jsme se potkali na místě, které by většina lidí mohla považovat za divný vězení. A teď. Tady nejsi. Mezi náma. Nějak nevím, jak se s tím vyrovnat. To jsme se znali dva týdny...

Pro něj: Kdybys jen věděl kolik bolesti v sobě ukrývají tvá slova. Kdybys jen věděl, že ta bolest jde přímo do mého nitra. Kdybys to věděl... Řekl bys všechno znovu a stejně? Pro ni: Kdybys jen věděla kolik bolesti v sobě ukrývají tvá slova. Kdybys jen věděla, že ta bolest jde přímo do mého nitra. Kdybys to věděla... Řekla bys všechno znovu a stejně?