Psáno během jednoho chladného letního večera

Co když se bojím, že mě opustíš?

Protože je to docela oprávněný strach.

Vzhledem k tomu, že ani z jednoho úhlu pohledu nejsem dokonalá. Ba co dokonalá, nejsem dost dobrá.

Vím, že bych se měla přestat shazovat a začít si trochu věřit, ale kéž by to šlo tak snadno.

Kéž by to šlo alespoň trochu. Popravdě si nevěřím vůbec.

Popravdě. Utápím se ve strachu.

Jediný člověk, který mi za tři roky dokázal doopravdy pomoct.

Jediný člověk, který ví, co se mnou.

Pro kterého bych šla na konec světa.

Pro koho bych udělala úplně cokoliv.

Možná tohle říkám a píšu vždycky. 

A chtěla bych říct ale teď to myslím vážně, jenže vím, že tohle už jsem taky několikrát psala. Nebudu se opakovat, protože co není, může být. A nikdy neříkej nikdy.

Chtěla bych mu říct, že psát důvody proč ho miluju je jen malá část mě, která se sama sobě snaží dokázat, že je lepší, když to napíšu a ne jenom řeknu.

Chtěla bych mu říct, že je tolik důvodů, proč ho miluju, že je nikdy dohromady nedám.

Chtěla bych se omluvit za všechny svoje nálady, protože si ani zdaleka nedovedu představit, jak těžké to se mnou musí být.

Chtěla bych mu vysvětlit, co se se mnou děje, jenže to sama nevím. A tak se neustále sama sebe  ptám, měla bych to vědět?

Měla bych vědět, co všechny moje nálady způsobuje?

Je se mnou něco špatně, když to nevím?

Spíš je se mnou něco špatně, protože to nejsou špatné nálady.

Nechci odcházet s tím, že nevím, jestli se ještě vůbec vrátím.

Nechci, abys o mě měl strach a nevěděl, jestli se ještě někdy uvidíme.

A za to se omlouvám.

Kdybys jen věděl, kolikrát jsem ti neřekla, že jsem se uprostřed noci sbalila a šla.

Ne, že bych ti nevěřila, ale nechci, aby ses o mně bál.

Tolikrát jsem si byla skoro jistá, že se nevrátím domů. Tolikrát jsem si říkala, že je to naposledy, co jsem doma. Už bych nezkoušela znovu to skončit doma. Šla bych někam na hezké a klidné místo, kde by o mně nikdo nevěděl. Odešla bych do neznáma a tam zůstala. Už bych se nikdy nevrátila.

Chtěla bych, aby mi někdo řekl, jestli lidé, kteří se zabijí jdou opravdu automaticky do pekla, protože mě by to opravdu zajímalo.
Víte to někdo? Pokud ano, tak mi to prosím řekněte. Pravděpodobně už to nikdy v životě nebudu potřebovat, ale stejně...

Říkala jsem ti někdy, proč bych nikdy nenapsala dopis na rozloučenou?
Pamatuješ si, proč by sis ode mě nepřečetl žádnou další zprávu?

Protože. Co bych ti v něm psala? Že tě miluju.

Vždyť to, že tě miluju ti říkám pořád. Říkám ti to tak často, protože je to pravda a protože chci, abys to věděl.
Takže se ptám znovu: co bych v nějakým blbým dopise psala?