O lásce

Kdy přesně jsem se zamilovala?
Dost nad tím poslední dobou přemýšlím.
Platonická láska mezi mnou a tebou (teda spíš mezi mnou a člověkem, který ani netušil, že existuji) už se se mnou táhla primy. Kolik mi tenkrát bylo? Dvanáct?
Psala jsem ti zamilovaný vzkazy na lavici. Mluvila o tobě s holkama, který s tebou chodily do třídy a nejenom s nima. Byl jsi taková moje vnitřní touha. Zatímco jsi ani netušil, že chodím na stejnou školu, protože jsi se staral o úplně jiný věci.
To bylo v primě a sekundě.
Později se ve mně něco změnilo a začala jsem se zajímat o ostatní kluky. Holky mě nikdy moc nebraly. Protože od mala jsem trávila většinu času s klukama, nebylo pro mě překvapení, že jsem byla tenkrát  pro všechny kluky jenom kamarádka.
I tak jsem si našla někoho, kdo byl moje první láska, první pusa a tak dále.
V mém životě se toho od patnácti opravdu hodně změnilo. Asi víc než bych doopravdy chtěla a potřebovala. Několikrát jsem se pokusila být s někým, kdo jsem si myslela mi rozuměl. Postupem času se však ukázalo, že moje myšlenky nikdo moc nechápe. Vlastně jsem je nechápala ani já sama. Proto pro mě nebylo moc velký překvapení, když jsem skončila na psychiatrii. Po mém pobytu se ledacos změnilo. A abych byla upřímná taky se hodně věcí nezměnilo.
Pořád jsem byla labilní, pořád jsem měla problémy s jídlem, pořád jsem nemohla spát, pořád jsem brečela. Ale! Doma se situace aspoň na čas zklidnila. Sice jsem nemohla pomalu vyjít z baráku, aby se mi něco nestalo... Ale to je jinej příběh.
Víš, když jsme se poznali, tak to bylo zhruba rok po tom, co jsem byla v nemocnici. Moc jsem nevěděla, co mám od tebe čekat. A tys to taky nevěděl.
Už jenom to, jak jsme se poznali, je dost zvláštní příběh. Popřál jsi mi na facebooku všechno nejlepší. A tak jsme si začali psát. Do týdne jsme spolu šli ven. No ven, venku jsme moc nebyli.
Už od začátku bylo jasné, o co nám dvěma jde. Nějaká láska nás vůbec nezajímala.
Každopádně.
Začali jsme se víc psát. Začali jsme si povídat ve škole, Chodili jsme spolu ven. Tak to všechno začalo.
Tolikrát jsem ti řekla, že jsem do tebe zamilovaná nebo že tě mám moc ráda. Všechno to byla pravda. Ale kdy přišla ta chvíle, kdy jsem tě začala milovat? Právě nad tím přemýšlím. Kdy se z toho prvotního pobláznění stala opravdová láska?
Upřímně řečeno, byla jsem do tebe blázen. Chtěla jsem s tebou strávit každou vteřinu. Začala jsem chodit k vám domů, poznala tvoji rodinu. Postupně jsem se zamilovala do všeho, co tě obklopovalo. Pomalu do sebe začalo všechno zapadat.
Až když jsi mi po vánoční mši řekl, že mě miluješ, tak jsem si byla naprosto jistá, že jinak už to nechci. Několikrát jsi mi vysvětloval, že až přijde správná chvíle a budeš to tak opravdu cítit, tak mi to řekneš. Tak řekneš miluju tě. A už to nikdy nepřestaneš říkat.
Tak se taky stalo. Ale pořád bych neřekla, že tohle všechno byly chvíle, kdy jsem tě nemilovala tak, jako tě miluju teď. Milovala jsem tě trochu jinak.
Po maturiťáku a  maturitě mi došlo, že tohle je život, jaký chci.
Možná si to ani jeden neuvědomujeme, ale je potřeba, abychom každý měli věci, které chceme dělat sami.  A víš co? To se nám povedlo. Povedlo se nám najít zlatou střední cestu.
Oba děláme věci, které nás naplňují.
Víš co si poslední dobou, čím dál víc uvědomuju?
Že se na tebe strašně moc těším. Že každý čtvrtek ráno se probouzím s tím, že dneska přijede můj moula.
Další věc, která tomu všemu hodně pomohla, byla, když jsem tě viděla poprvé brečet. Od té chvíle oba brečíme nějak často.
Taky ty naše slova. Vymýšlíme si slova jako kdybychom mluvili na dítě.
Moula. Moulinka. Pan pupíček. Smutňáček. Uražeňáček. Pan ouško.
A víš co? Je to boží. Mně to přijde boží.
Za to tě miluju. Za to, jak se mnou vymýšlíš slova, spekuluješ nad češtinou a různejma slovama.
Že mě necháš zpívat, i když občas vždycky nadáváš.
Vždycky mě utěšuješ. Hlavně teď už bez vysvětlení poznáš, co se děje. Jenom se na mě podíváš a víš. To vůbec nechápu.
Miluju tě za to, že mě vždycky podržíš a pomůžeš mi. Vždycky tady pro mě jsi. Vždycky.
Miluju tě za to, že mě děláš tím nešťastnějším člověkem.
A tak, jak tě miluju teď, jsem tě nemilovala nikdy předtím.