25. dubna
Je 25. dubna. Už dva dny mám horečku, ležím v posteli a snažím se vzpamatovat. Měla bych se učit na maturitu, přijímačky, dodělávat kostým na poslední zvonění. Přemýšlím nad světem, nad sebou, nad tebou, nad ostatníma lidma.
Vždycky jsem se vyznala lépe v lidech než ostatní, nebo jsem si to aspoň myslela. Od začátku jsem říkala, že tahle holka s tebou rozhodně nechce být jenom kamarádka. Ty jsi mě pokaždé přesvědčoval, že to tak není, že v ní vidíš něco zvláštního. Pochopila jsem, že ti na ní záleží. Ačkoliv spoustě lidem se nelíbila už od prvního pohledu stejně tak jako mně, nechtěla jsem, abys ses s ní přestal bavit.
Nutit někoho, aby se přestal bavit s někým bezdůvodně nebo na základě domněnek, není fér. Skoro rok jsi mě přesvědčoval, jak je jiná, jak vidí svět jinýma očima a že všechny věci, které jsem si myslela já, jsou výplody bujné fantazie ať mojí, nebo cizí.
Jenže.
Chtě nechtě lidi jsou takoví, jací jsou. Jakmile se můžou pochlubit byť jenom sebemenším poznatkem o životě druhých, neváhají a všechno vždycky řeknou. Je až k nevýhře, že svět je tak malej.
Stejně se ke mně vždycky všechno dostane. Stalo se tak i tentokrát.
Vážně nemám radost, že jsem měla pravdu, protože jsem poprvé ve svém životě začala věřit, že možná svět není tak zkaženej, že možná lidi nejsou takoví, jaké je vidím já, že možná máš pravdu. Začala jsem věřit v lepší zítřky, protože jsem věřila tobě.
Tak co se změnilo?
Že celou tu dobu lhala. A ty jsi lhal mě, já se ti snažila věřit.
Vážně ji mrzí, jakej na ni mám názor?
Já jsem byla první, kdo se s ní začal bavit. Nevěřila jsem ničemu z toho, co se o ní říká, protože jsem ji vůbec neznala. Pak jste se začali bavit vy dva. Řekla ti, že mě hrozně obdivuje a že by se mnou chtěla být kamarádka. Blablabla. Takový kecy. Několikrát jsem ji ve škole pozdravila, snažila se navázat kontakt a jak to jen říct slušně... Akorát na mě blbě čuměla. Neodpověděla.
Takže jo, staly se z nás fakt nejlepší kámošky.
Víš moc dobře, že můj postoj k drogám a cigaretám není úplně příznivej. Takže zprávy, jak za tebou přijede do Prahy, tam se spolu zfetujete, mi nepřišly zrovna nejvhodnější...
Není to jenom tohle. Je to dalších tisíc věcí.
Teď už dva dny ležím v posteli a přemýšlím. Když pořád tvrdí, že svět je špatnej a zkaženej, proč ho dělá ještě horší? Proč? Proč se nestará sama o sebe?
Nechápu to.
Nechápu.
A víš co? Až budeš příště brečet ve škole (protože v tom jsi očividně opravdu ta nejlepší), tak si vzpomeň na mě, protože já se kvůli tobě cejtim úplně stějně mizerně.
Komentáře