on:
Je to krásný, ale v naší situaci hrozně složitý. Hrozně mě přitahuješ. Neustále musím pozorovat tvé rty, o touze tě políbit ani nemluvím. Obávám se toho, že se do tebe zakoukám víc než bych chtěl a ty mi pak někam odejdeš. Nevím, co mám dělat a co si o tom všem myslet.
Je to krásný, ale v naší situaci hrozně složitý. Hrozně mě přitahuješ. Neustále musím pozorovat tvé rty, o touze tě políbit ani nemluvím. Obávám se toho, že se do tebe zakoukám víc než bych chtěl a ty mi pak někam odejdeš. Nevím, co mám dělat a co si o tom všem myslet.
Jsem zmatený.
Myslím, že už na začátku jsem ti dost jasně vysvětlila, že mezi námi nikdy nic nebude. Složitý to rozhodně není: nic nebylo a ani nebude. Takže teď sama sebe ptám, co se najednou změnilo?
Proč jsi najednou uťal veškerý kontakty?
Zkazila jsem to já?
Nemůžu pochopit, co se stalo.
Pochybuju, že mi to někdy řekneš.
Ale myslím, že po všem, co jsem ti o sobě řekla, by bylo vůči mě fér říct mi, co se najednou stalo.
Klidně mě můžeš nechat se užírat.
Dřív nebo později si tam stejně nakráčím.
A pak?
Budeš dělat, že neexistuju?
Nedivila bych se.
Ale prosím tě, nedělej to.
Prosím.
Komentáře