Chtěla bych ti říct, že mi řekl, co se mezi vámi stalo.
Nemyslím si, že mi řekl všechno, je mi to celkem jedno. Nechci a nebudu po tom pátrat. Prostě se to stalo. Chci ti říct, že ti nic z toho nemám za zlý.
Mrzí mě, že jste se spolu přestali bavit.
Měl a má tě rád. Vím, jak je pro něj těžký si najít kamarády. A tebe měl vážně moc rád.
Vždycky o tobě mluvil hrozně hezky. Pořád dokola opakoval, jak hrozně si spolu rozumíte.
A já si celou dobu říkala Neměl by tohle říkat o mně a ne o nějaký jiný holce?.
Mrzelo mě to.
Já vím, že ty tohle všechno vidíš asi trochu jinak. Asi hodně jinak.
Ale chtěla jsem říct, že jsem hodněkrát stála na tvojí straně.
Nikdy jsem o tobě vědomě neřekla nic špatnýho. Akorát jsem si to myslela.
Mrzí mě, jestli jsi se někdy cítila smutná a naštvaná.
Omlouvám se, že jsem ti ublížila.
Opravdu a upřímně mě to mrzí.
Nikdy jsem ti ublížit nechtěla.

Za dvě hodiny mi to všechno řekl. Seděla jsem na záchodě a brečela. Opilá. Sama. Přemýšlela o životě.
Co má a co nemá smysl.
Byla jsem to já, komu ublížili.
Už mě to ani nepřekvapilo.
Po tom všem už nic víc nemám.
Já už nic víc nemám.
Už ti toho víc dát nemůžu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

medideník červen

Obrázek
Pondělí Ráno jsem šla cvičit a zase jsem se tam akorát ztrapňovala. Jak by řekl Radek, ve fitku se ale nikdo neztrapňuje... (Ani tahle myšlenka mi moc nepomáhá.) Upřímně jsem demotivavá, protože moje výsledky se vůbec neblíží tomu, jak bych chtěla, aby to vypadalo. Ono se vlastně po roce běhání a takovýho lehkýho nic nedělání není čemu divit. Koupila jsem si v Lidlu mandle v cukru. A celý jsem se sežrala. Večer jsem si skoro uřízla prst, když jsem krájela chleba. Trochu přeháním, ale krve teklo hodně. Ale dobrý, bylo to na levý ruce. Úterý Už mě to učení děsně sere . Nebaví! Už mě to učení hrozně nebaví. Některý věci čtu po dvacátý a pořád mám pocit, že je vidím poprvý. Aktuálně svádím souboj s názvy antidepresiv. Mám pocit, že mi život protejká mezi prstama, protože zatímco se učím antidepresiva, který jako zubařka budu asi horkotěžko předepisovat, tak ostatní žijí. Teda žijí na sociálních sítích. Všechny příspěvky o nastávajících maminkách, zařizování bytu, stavění domu... Mě serou ....
Read more »

hlad

 Byla doba, kdy jsem chtěla mít hlad. Byla to určitě forma sebepoškozování, která fungovala skvěle. Byla ale i doba, kdy jsem hlad mít nechtěla a měla. Paradox, že? Začalo to na gymplu, kdy jsem měla dlouhé a náročné tréninky několikrát týdně. Cesta na trénink mi pěšky (za deště, v zimě, ve tmě, ve vedru, vždycky...) trvala tak půl hodiny. Dvě hodiny trénink. Půl hodiny domů (do kopce). Dorazila jsem většinou kolem půl devátý a měla hlad, protože před tréninkem jsme alespoň dvě hodiny nemohli jíst, abychom se nepozvraceli. Přišla jsem domů a doma v lednici byly kyselý okurky a mrkev. To byla jistota. Ale žádný vejce, šunka, sýr, pečivo... Často jsem večeřela jogurt s marmeládou nebo právě ty kyselý okurky (ty byly moc fajn na prázdnej žaludek). Prosila jsem tátu, aby dojel nakoupit, ale vždycky přišla jen kritika, jak všechno strašně rychle sežereme a hádka. Hádky mě vždycky vyždímaly. Měla jsem pocit, že jsem doslova nejhorší dcera na světě, protože akorát někomu přidělávám práci ...
Read more »
možná sis toho nevšiml... ale Země se otočila 41krát od chvíle, kdy jsme se naposledy viděli Země se otočila 15krát od chvíle, kdy jsem si naposledy prohlížela naše společný fotky Země se otočila 0krát od chvíle, kdy jsem na tebe myslela kdybych měla říct všechno, co chci říct, možná už by se ani netočila... kdybych ti mohla zavolat, zavolám možná mám obsese možná žiju kompulzema ale jen to mě to drží nad hladinou možná.
Read more »