všichni se na tebe těšili
chtěli si s tebou něco zahrát
máma se na tebe těšila celej tejden
ale ty ji nechceš vidět
tak jeď domů
to sis vsugerovala, že máš vždycky pravdu, to je normální, to je jako když někdo pořád vyhrává...
můžeš mi říct, co se děje?

pamatuju si ten den
kdy jsem usínala s pocitem, že už se ráno nevzbudím
že už nebude žádný zítra
pamatuju si ten pocit
a pořád si říkám
že
byl
...
zvláštní
svým způsobem uklidňující
jistý
klidný
nepochybný
bylo to jako když se potopím pod hladinu
pořád slyším hlasy, ale vzdáleně
slyším hlasy, ale nerozumím tomu, co říkají
slyším hlasy, ale nevím, jestli mluví na mě
slyším hlasy, ale nevnímám je
jsou tak vzdálený
klesám
hlouběji a hlouběji
až na dno
není žádný zítra, už je jenom dnes a včera
už nebude žádný zítra
žádný další ráno
žádná další noc
nebude nic
nic
nic
nic
jsem na dně
topím se
odbíjí půlnoc
na záchranu je pozdě

říkám si, jaký by to bylo znovu
stejný?
jiný?
litovala bych něčeho?
říkám si, proč jsem nebyla lepší člověk
proč?
dostala jsem druhou šanci
proč nejsem dost dobrá?
ptám se sama sebe pořád dokola
a neznám odpověď











Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

medideník červen

Obrázek
Pondělí Ráno jsem šla cvičit a zase jsem se tam akorát ztrapňovala. Jak by řekl Radek, ve fitku se ale nikdo neztrapňuje... (Ani tahle myšlenka mi moc nepomáhá.) Upřímně jsem demotivavá, protože moje výsledky se vůbec neblíží tomu, jak bych chtěla, aby to vypadalo. Ono se vlastně po roce běhání a takovýho lehkýho nic nedělání není čemu divit. Koupila jsem si v Lidlu mandle v cukru. A celý jsem se sežrala. Večer jsem si skoro uřízla prst, když jsem krájela chleba. Trochu přeháním, ale krve teklo hodně. Ale dobrý, bylo to na levý ruce. Úterý Už mě to učení děsně sere . Nebaví! Už mě to učení hrozně nebaví. Některý věci čtu po dvacátý a pořád mám pocit, že je vidím poprvý. Aktuálně svádím souboj s názvy antidepresiv. Mám pocit, že mi život protejká mezi prstama, protože zatímco se učím antidepresiva, který jako zubařka budu asi horkotěžko předepisovat, tak ostatní žijí. Teda žijí na sociálních sítích. Všechny příspěvky o nastávajících maminkách, zařizování bytu, stavění domu... Mě serou ....
Read more »

hlad

 Byla doba, kdy jsem chtěla mít hlad. Byla to určitě forma sebepoškozování, která fungovala skvěle. Byla ale i doba, kdy jsem hlad mít nechtěla a měla. Paradox, že? Začalo to na gymplu, kdy jsem měla dlouhé a náročné tréninky několikrát týdně. Cesta na trénink mi pěšky (za deště, v zimě, ve tmě, ve vedru, vždycky...) trvala tak půl hodiny. Dvě hodiny trénink. Půl hodiny domů (do kopce). Dorazila jsem většinou kolem půl devátý a měla hlad, protože před tréninkem jsme alespoň dvě hodiny nemohli jíst, abychom se nepozvraceli. Přišla jsem domů a doma v lednici byly kyselý okurky a mrkev. To byla jistota. Ale žádný vejce, šunka, sýr, pečivo... Často jsem večeřela jogurt s marmeládou nebo právě ty kyselý okurky (ty byly moc fajn na prázdnej žaludek). Prosila jsem tátu, aby dojel nakoupit, ale vždycky přišla jen kritika, jak všechno strašně rychle sežereme a hádka. Hádky mě vždycky vyždímaly. Měla jsem pocit, že jsem doslova nejhorší dcera na světě, protože akorát někomu přidělávám práci ...
Read more »
možná sis toho nevšiml... ale Země se otočila 41krát od chvíle, kdy jsme se naposledy viděli Země se otočila 15krát od chvíle, kdy jsem si naposledy prohlížela naše společný fotky Země se otočila 0krát od chvíle, kdy jsem na tebe myslela kdybych měla říct všechno, co chci říct, možná už by se ani netočila... kdybych ti mohla zavolat, zavolám možná mám obsese možná žiju kompulzema ale jen to mě to drží nad hladinou možná.
Read more »