odložím si tady jednu archivní vzpomínku opakující se několik let
několik let, několik lidí, pořád stejné pocity
někdy, když to čtu, se mi chce brečet, jindy se směju, jindy obojí
až neuvěřitelně to vystihuje všechny moje pocity, který se pořád a pořád opakují dokola
ale po všech těch letech můžu říct, že všechna ta bolest v srdci byla upřímná, dlouhá, vracející se, úmorná... a opravdová
až teď si uvědomuju, že mám obrovský dar - milovat někoho opravdu, hluboce, upřímně, se všema chybama a ani čas mi moje chyby nepromíjí, za to mu děkuju
Jsou sny, ze kterých se nemůžu probudit.
Jsou sny, ze kterých se probouzím až moc rychle a přeju si, aby pokračovaly.
Některé mi dávají nový pohled na svět. Z některých se budím zpocená. Z některých se probudím v slzách.
Někdy mám pocit, že obohacují můj život. Jindy zase z něj něco ubírají.
Jsou sny, ze kterých se probouzím až moc rychle a přeju si, aby pokračovaly.
Některé mi dávají nový pohled na svět. Z některých se budím zpocená. Z některých se probudím v slzách.
Někdy mám pocit, že obohacují můj život. Jindy zase z něj něco ubírají.
Stejně tak jako ty. Někdy můj život obohacuješ, jindy jakobys z něj něco sebral.
Miloval jsi mě tak moc, že teď už je to všechno za tebou?
Jak jsi to udělal?
Jak jsi ze dne na den přestal někoho milovat?
Jak?
Protože pokud jsi mě doopravdy miloval, tak jako jsem milovala já nejenom tebe, nikdy by to za pár týdnů nepřešlo. Nepřešlo by to ani za pár měsíců. Možná let.
Tak proč jsem to zase já, kdo poslouchá to-ty-se-s-tím-musíš-srovnat.
Proč se míjíme a nepozdravíme? Proč si pořád ubližujeme? Proč se chováme jako bychom si nepamatovali, co se stalo? Proč se ty chováš, jakoby se nic nestalo?
Proč zrovna já poslouchám, že se s tím musím srovnat? Ty jsi s tím srovnaný? Už dávno, co?
Upřímně ti gratuluju. Možná bys o tom měl napsat knihu, věřím, že by to byl bestseller.
A věřím, že já se z toho taky dostanu. Nic jinýho mi koneckonců nezbývá.
ps: těch bestsellerů už by v tuhle chvíli bylo asi několik
Komentáře