it feelt too real

Už ti nenapíšu. I když bych chtěla.

Už o tobě nebudu psát mezi řádky.

Už se s tebou nechci vidět.

Nechci jít na žádný místo, který mi tě jen trochu připomíná.

Chci tě dostat ze svojí hlavy. Napořád.

Stejně vím, že když uslyším v rádiu některý písničky (kterých je víc, než bych dokázala připustit), tak budeš jako duch sedět vedle mě. Uvidím tě před sebou, vedle sebe...

Stejně se občas objevíš mezi řádkama.

Doufám, že jich bude míň a míň. Už toho o tobě bylo napsáno mnohem víc než o komkoliv jiném (nebo o mně).

Doufám, že na mě mílovými kroky zapomínáš a hledáš někoho, s kým nebudeš v toxickým vztahu. A kdo ti bude dát víc než já.

Doufám.

Nic jinýho mi nezbývá.

:)

Na co ale nechci zapomenout, je pohled, jakým jsi se na mě díval.

Navždy zůstaneš někde hluboko uvnitř mě.