čtvrtý měsíc ve Finsku

Tenhle měsíc byl hektickej a když říkám hektickej, tak myslím fakt hektickej.

Začalo to dvěma po sobě jdoucíma zkouškama. První z rentgenu a druhá z endodoncie.

Po zkoušce jsem začala balit a pomalu se připravila na cestu.

Holčina, která je taky ve Finsku, ale studuje v Oulu mi před odjezdem do Finska, řekla, že si vždycky představí nejhorší možný scénář, který může nastat... Aby nebyla překvapená.

Můj nejhorší scénář byl v podstatě takový, že mi uletí letadlo, nebo nebudu moct jít na praktika z pediatrie, kvůli kterým jsem do Česka přijela.

(Letadlo mi neuletělo.)

Den před odletem mi začalo být blbě. V den odletu už mi bylo blbě hodně. Ale jak mi řekl můj finský spolužák, když mi nesl koňskou dávku paralenu: "nevypadám zase tak hrozně".

Mimochodem ve Finsku prodávají paralen jako jednogramový tablety (u nás většinou 500 mg).

Doletěla jsem? Doletěla.

Den před odjezdem do Plzně jsem jenom ležela a snažila se neumřít.

Test jsem si udělala. A pak další. Covid test. (Těhotná nejsem, ani příznaky tomu neodpovídaly...)

Ať jsem chtěla nebo ne, nekoupila jsem si letenky do Česka pro to, abych byla doma a na praktika nešla. (Když už teda byly tak strašně hodný a dovolili mi přijet si místo 7 hodin praktik nahradit 20 hodin...). Ale nestěžuju si, dovolili mi to.

Nevím, jak moc dopodrobna jsem vysvětlovala, jak se mnou vytřeli podlahu.

(Protože jsem v autobuse a nemám dalších 18 hodin co dělat, tak se to pokusím vysvětlit.)

Když jsem si vyplnila studijní plán do zahraničí, tak jsem v něm neměla pediatrii ani žádný jiný všeobecný předmět, jelikož ho naprosto logicky v zahraničí nemají - protože proč by ho měli mít, když studují zubařinu a ne všeobecný. Zahraniční koordinátorky jsem se ptala snad desetkrát, jestli je všechno s mým studijním plánem v pořádku. Ano, je.

Už mi ale nikdo neřekl, že když ve studijním plánu nemám všeobecné předměty, ze kterých mám v letním semestru zkoušku, tak se musím individuálně domluvit s garanty všeobecných programů na podmínkách splnění studijních povinností pro udělení zápočtu. To mi nikdo neřekl. Ačkoliv jsem se ptala, tak jsem očividně neformulovala větu dostatečně jasně. Nikde o tom není napsaný ani slovo - ani na našich stránkách ani na stránkách UK. Boží.

Tři dny před odletem jsem to náhodou zjistila na zkoušce z dermatologie, protože se tam pan docent rozčiloval kvůli plnění studijních povinností studentů, kteří se rozhodli odjet na Erasmus do tramtárie.

Tři dny před odletem jsem měla trochu jiný starosti (když pominu další zkoušku, která mě čekala den před odletem...). Jako fakt jsem měla trochu jiný starosti než řešit všeobecný předměty. Ale řekla jsem si, že to nevzdám a nebudu psát dlouhý emaily a raději se zastavím osobně. Zdálo se mi to jako lepší způsob, dokonce jsem si naivně říkala, že určitě ocení, že jsem zvedla zadek a dojela za nimi až do nemocnice.

Po cestě do nemocnice jsem volala na studijní, kde mi naše milá paní referentka potvrdila, že si to fakt musím domluvit individuálně. Jo díky, vůbec jsem se neptala, jestli už mám všechno. Děkuju moc. Připadala jsem si jako největší kretén světa, jak se stalo, že jsem něco tak zásadního prošvihla?

No nic, zvedla jsem zadek a jela do nemocnice se hezky usmívat na garanty programů.

Rozhodla jsem se, že začnu pediatrií. Přišla jsem za sekretářkou, kde najdu pana garanta. Haha pan garant má dovolenou. Načež se tam objevil doktor, který je zodpovědný za studenty. Slyšel asi tak třetinu našeho rozhovoru a začal na mě křičet, že už jsem si to měla domluvit dávno, že to je teda rozhodně na meziročník a nic jinýho... Potom začal něco o šesťáku... (?!) Nenechal mě nic vysvětlit, pravděpodobně budou náhradní praktika v červnu a jen mi při odchodu řekl, že mu mám napsat email. To zopakoval asi pětkrát.

Cejtila jsem se jako kus hovna. Rozbrečela jsem se, až když odešel. Což teda považuju za stejnej úspěch jako zkoušku z dermatologie. Nevím, co měl za problém. Doktor zodpovědný za studenty by na ně řvát asi úplně nemusel.

Nevzdala jsem to. (Nevím, kde se ve mně vzala síla jít a dělat ze sebe debila ještě někde jinde.)

Šla jsem na gyndu, kde byla úplně nejmilejší paní sekretářka, která mi řekla, že si praktika můžu nahradit na konci května (haha, to ještě budu ve Finsku), nebo v září se všeobecnýma šesťákama.

Na interně mi řekli, ať napíšu tři eseje. Žádný další křičení se nekonalo. Jupí.

Po příjezdu do Finska jsem se jala psát email garantovi pediatrie, jelikož na doktora zodpovědnýho za studenty jsem neměla úplně náladu.

Začala emailová válka, přesně který jsem se chtěla vyhnout. Ale bez odchozených praktik mě ke zkoušce nepustí. A když mě nepustí ke zkoušce, tak skončím v meziročníku (kde bych jeden semestr nedělala vůbec nic a ten druhý bych si odchodila SEDM hodin praktik z pediatrie). Snažila jsem se najít jakoukoliv schůdnou možnost. Fakt jakoukoliv.

Ale ne. Moje poslední naděje (?!) byl doktor zodpovědný za studenty. Chci ze sebe zase dělat kus hovna? Nechci, ale udělala jsem. Na můj srdceryvnej email mi odepsal, ať už ho nekontaktuju. (Vraťme se o pár řádek nahoru a pár dní zpět, kdy mi pětkrát zopakoval, ať mu napíšu email.) Dobře. Děkujeme. Posíláme klíčenku.

Ale jak se říká: Vyhodíte mě dveřmi, přijdu oknem. Já jsem se teda prokopala z osmýho patra ze stomatologie, abych o sobě dala znova vědět. Po miliontým emailu se mi podařilo se s nima domluvit na tom, že přijedu si praktika nahradit se všeobecnýma.

Snažila jsem se domluvit, jestli můžu chodit na pediatrii ve Finsku se všeobecnejma, ale kurz už byl plný... Stejně tak jsem kontaktovala studijní oddělení, jestli po mně vůbec můžou vyžadovat osobní přítomnost na praktikách, i pokud mám individuální studijní plán a jsem v zahraničí.

Ano můžou, můžou po mě chtít cokoliv.

Logický co? Dává vám to smysl asi jako mně? :D

No nic, jsem se tady rozvášnila...

Přijela jsem do Plzně si odchodit ty slavný praktika z pediatrie.

Kdo přišel jako první?

Moje štěstí je až neuvěřitelný a přišel samotný pan doktor zodpovědný za studenty.

Seminář započal slovy:

"Pokud budete něco potřebovat, neváhejte mě kontaktovat."

Nebojte, stejnou chybu znova neudělám.

Jeho rádoby vtipný hlášky mě přestaly bavit asi tak během prvních deseti minut.

Ale jinak to zase tak hrozný nebylo. Praktický výuka byla o dost lepší než ta teoretická. Hlavně když přišla řeč na to, že zubaři zas věděli kuloví. Překvapivě. Ale naučila jsem se vyšetřit dítě, což se podle mě nikomu ze zubařů moc nepoštěstilo. Jen teda moc zubařů fonendoskop nevlastní a použití trošku pokulhává.

Jelikož jsem byla alespoň jednou zodpovědná, rozhodla jsem se, že kolem sebe nebudu šířit mor a nepůjdu na žádnou společenskou akci (Půlení...).

Za to jsem otužovala vztahy s lidma, který zanedbávala. Dokonce jsem byla tak hodná, že jsem si zasloužila ochutnávku ovoce dovezeného přímo z Afriky.

Během Velikonoc jsem se snažila dát dohromady. Rozplakala jsem svoje nejlepší kamarádky z gymplu, vypila s nima dvě flašky prosecca. Šli jsme na rande do kina. Při jakýmkoliv pokusu se jít ven projít, jsem to po dvou kilometrech vzdala, protože moje nohy odmítaly spolupracovat a usínala jsem za chůze. Moje drahý polovičce to bylo hrozně líto, že jsme se nikdy neprocházeli, ale váleli se doma a koukali na Netflix. :D

Po náhradě praktik z gyndy, kterou jsem zvládla za dva dny, jsem mohla konečně odletět do Finska s kamarádem.

Můj stav spánku začal hodně pokulhávat. Jinak Helsinky byly moc hezký. Dva dny bohatě stačí. Pak už směr Kuopio. Jeden jsme šli na oběd grilovat, klasicky jsme se ztratili, chvílema jsme měli pocit, že nás google mapy chtějí táhnout tou nejhorší možnou cestou... Dorazili jsme sice s mokejma nohama, ale dorazili. Večer jsme si zahráli karty a udělali ochutnávku Českých specialit pro ostatní studenty (tým Něměcko, Belgie, Francie a Finsko). Kupodivu jim chutnala Kofola a Becherovka :D, o Margotce řekli, že to smrdí jako odlakovač na nehty a Pikao z nich nikdo nepochopil, tak jsem si ho snědla sama. Druhý den jsme šli na prohlídku města a na sushi, kde jsme se nechutně přejedli. Večer jsme zase hráli karty. Jiří spal málem venku, jelikož mě nenechal vyhrát.

Než jsem se rozkoukala, tak přijel další spolubydlící - tentokrát kluk (jakože cože?). Zvládla jsem nakoupit a než jsem se rozkoukala, tak jsem seděla v autobuse do Norska.

Budu zase jednou za extrémní blondýnu... Ale z fotek z webovek společnosti, se kterou jsme do Norska jeli, jsem nabyla dojmu, že tam bude jaro a zeleno. (Čemuž taky odpovídala moje výbava a boty.)

No a nebylo. Bylo tam 30 cm sněhu, na nule, foukalo a sněžilo.

Aprílový počasí mělo najednou úplně jiný rozměry.

I tak tam bylo krásně.

Po stopadesáti hodinový cestě do Norska jsme dopoledne šli na hike, když náš průvodce řekl, že je to hardcore hike, tak jsem si říkala jasně, to říkají vždycky. Očividně, když tenhle chlápek z Ruska řekne, že je něco hardcore hike, tak to fakt je hardcore.

Vylezla jsem nahoru (na horu) ve skoro nejhorších botách, co si dovedete představit. Málem jsem si u toho několikrát něco zlomila a taky jsem se málem poblila. Vylezli jsme nahoru, výhled byl neskutečnej. (Kéž by bylo zeleno...)

Dolů jsem se ani nesnažila jít, ale jela jsem po zadku dolů. (Jeden z nejlepších zážitků z Norska!)

Pak jsme šli na kajaky. Navlíkli nás do sexy neoprenů a světě div se, neopren není nepromokavej, takže jsme během naší hodinový plavbě byli všichni durch a promrzlý na kost.

Ale ty výhledy a moře!!!

Druhý den jsme jeli na tour. Zastavili jsme na nejhezčích místech, hodně se procházeli a fotili. Akorát nás to utvrdilo v tom, že se sem jednou musíme vrátit. (Až nebude zima.)

Poslední den jsme jeli na projížďku lodí. Sněžilo, byla mlha a bylo na nule. Asi si dovedete jak úžasný výhledy jsme měli. Ž-á-d-n-ý.

Blondýna dostala mořskou nemoc během prvních pět minut a skoro tam znečistila kajutu.

Naštěstí pak ustaly vlny, oblíkla jsem si další kombinézu a vyšla do zimy, sněhu a větru. Viděli jsme spoustu ptáků, který neumím česky pojmenovat a taky orli (ty teda umím česky pojmenovat). Byl to zážitek. Hlavně po cestě domů, kdy jsem se skoro znova poblila pozvracela.

Na můj neklidnej žaludek jsme si dali Bacalao - typickou Norskou polévku ze sušených tresek, který všude po Lofotech visí a příšerně smrdí. (Ale teda polívka nesmrděla a byla fakt dobrá.)

I když to tak nevypadá, vzala jsem to dost hopem.

Děkuju všem, co to dočetli do konce.