oba víme, že už si nemáme co říct
nebo to aspoň tvrdíme
a přitom...
došla mi slova, zároveň bych mohla psát celý dny a nemělo by to konce
je to ironický
bolestivý
plný slz
iracionální
proč mě pronásleduješ?
proč?
bude někdy doopravdy konec?
medideník červen
Pondělí Ráno jsem šla cvičit a zase jsem se tam akorát ztrapňovala. Jak by řekl Radek, ve fitku se ale nikdo neztrapňuje... (Ani tahle myšlenka mi moc nepomáhá.) Upřímně jsem demotivavá, protože moje výsledky se vůbec neblíží tomu, jak bych chtěla, aby to vypadalo. Ono se vlastně po roce běhání a takovýho lehkýho nic nedělání není čemu divit. Koupila jsem si v Lidlu mandle v cukru. A celý jsem se sežrala. Večer jsem si skoro uřízla prst, když jsem krájela chleba. Trochu přeháním, ale krve teklo hodně. Ale dobrý, bylo to na levý ruce. Úterý Už mě to učení děsně sere . Nebaví! Už mě to učení hrozně nebaví. Některý věci čtu po dvacátý a pořád mám pocit, že je vidím poprvý. Aktuálně svádím souboj s názvy antidepresiv. Mám pocit, že mi život protejká mezi prstama, protože zatímco se učím antidepresiva, který jako zubařka budu asi horkotěžko předepisovat, tak ostatní žijí. Teda žijí na sociálních sítích. Všechny příspěvky o nastávajících maminkách, zařizování bytu, stavění domu... Mě serou ....
Komentáře
Jedinej doopravdickej konec bude, až to uzavřeš ty v sobě. Byla jsem v podobné situaci a celé ukončování mi vzalo víc sil než jsem čekala. Ale teď jsem šťastná. Buď trpělivá, bude to trvat. Ale zvládneš to.