Řekla jsem ti něco, co jsem nikdy nikomu neřekla...
Můj mozek byl v opileckym oparu a já si druhý den nepamatovala, co jsem ti řekla.
Byl to jeden z okamžiků, kdy se mi vrátily vzpomínky. Na mámu.
Brečela jsem. Nemohla se nadechnout. Byla jsem vyčerpaná. Měla zlomený srdce, protože po tolika měsících jsem promluvila s někým, komu bych po tom všem kdykoliv svěřila svůj život... A on mě jednou jedinou větou o blbý preventivní prohlídce srazil zpátky na dno. Nebo možná na zem.
Nedokázala jsem přestat brečet.
Nevím, jak bych bez tebe došla domů.
Vrátila jsem se zpátky o pár týdnů a znova si přála tady nebejt.
Skončí někdy tyhle stavy?
V hluboký alkoholový mlze jsem ti řekla věci, který jsem nikdy nikomu neřekla.
Nikdy. Nikomu.
Po tolika letech jsem je řekla nahlas.
Ty jsi mlčel. Poslouchal. Držel mě.
Nikdy bych nevěřila, že to dokážu někomu říct.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, že ta slova uslyším znova...
A pak.
Pak jsi je řekl.
Komentáře