zubařskej deník: březen

Jsem unavená.
Budu někdy odpočatá?
Před státnicema už asi ne.

Co se povedlo:
Povedlo se mi z velký části přestěhovat do novýho. Zvolejme třikrát hurá. Stále nemáme jídelní stůl ani židle, takže jím na gauči a zjišťuju, že gauč může být vlastně docela příjemný místo, který obývá i někdo jinej než pes. U nás doma totiž nikdy nikdo na gauči neseděl a celej ho okupuje náš sedmikilovej pes.

Povedlo se mi přesunout pacienta z oddělení parodontologie na oddělení konzervační. Což znamená? Že budu mít po ruce sestřičku, všechny nástroje a mikroskop. A taky mi nikdo nebude stát za zády. Takže teď už bude jen na mně.
Jen já a deset let zalomenej nástroj v kořenovým kanálku.

Juhů.

Byli jsme poprvé na závodech v crossfitu.
A nebyli jsme poslední!
Což považuju za obrovský úspěch. Všechny workouty jsme odcvičili a zvládli je. Teď už jen vylepšit techniku a fyzičku.
Nebudu tady zmiňovat, že se v životě nenaučím double unders a jestli někdy jo, tak bouchnu jedno z mnoha šumivých vín, co mám v lednici.

(update: už jsem je vypila a musím udělat nový zásoby, double unders furt neumím)

Co se školy týče, tak máme ortodoncii. A miluju to. Přesně jako ve Finsku. Jen by to znamenalo další tři roky atestace :) a práce v nemocnici zadarmo. Juchů.

V ordinaci mi pacienti neubývají, ale přibývají.

Takže z mýho "asi by to chtělo ubrat a začít se učit", je "přijďte příští pátek na kontrolu/výplň/endo/extrakci".

Ale je to zábavná forma prokrastinace, dokud se něco neposere.

Co se moc nepovedlo:
Udělala jsem si výlet na urgent v půl čtvrtý ráno. Co je ale pozitivní - v půl čtvrtý ráno je prázdná čekárna. Takže jen čekáte až se vzbudí doktor.
Ale pět dní antibiotik mi dalo zabrat. Asi to není nejlepší dobrat antibiotika a jít na závody. Co se mi nelíbí je můj novej způsob prokrastinace.
Dřív bych se dívala na videa, vybírala si oblečení, co si za odměnu po zkoušce koupím...
A teď? Vybírám květináče na balkon a skříně.
Paráda.

Taky už mě unavují telefonáty typu:
"Chcete to světlo sem a nebo o dva centimetry vedle?"
"Nechcete se na to radši přijet podívat?"
Ne nechci.
Já vím, že v tom bytě budu bydlet já a ne oni, ale upřímně je mi úplně u prdele, kde bude světlo na stropě v koupelně. A jestli bude kulatý, nebo hranatý, nebo dokonce hranatý se zaoblenejma hranama. Jestli bude přiznaný nebo vestavěný.
Nevěděla jsem, že existuje něco jako "přiznaný světlo" 😂 ale dělala jsem že přesně vím, o co jde. Zní to totiž jako daňový přiznání.
Ruku na srdce, kdo z vás někdy vyplnil daňový přiznání rychleji než za dvě hodiny?
Já ne.
Letos jsem ještě ke všemu musela vyplňovat dvě.
Tohle je ten slavnej život dospělejch?

Mimo to se mi osvědčilo se usmívat, podat si s dělníkama ruku a pochválit jim jejich práci... To myslím zcela upřímně, já bych se z tý rekonstrukce jinak definitivně zbláznila.
Navíc vám v koupelně a v kuchyni nenechaj totální bordel. A to se hodí vždycky.
Ale!
Dost je podezřívám z toho, že byli na našem novým záchodě kadit dřív jak my 😂 a použili tu faency sprchu na zadek. Což je naprosto nejlepší life hack z Finska, bez kterýho už nemůžu žít.
Přísahám, že k nám za chvíli na záchod budou chodit i sousedi. Učení stojí za hovno prd.

Nemůžu se soustředit. Koukám se z okna a každejch pět minut chodím kontrolovat, jestli už mi klíčí semínka rajčat, bylinek a citrónu. Jo a robotickej vysavač, to už není to co bývalo! Teď nejezdní random dokola a nenaráží do nábytku, ale všechno si to naskenuje a pak jezdí jak ďábel. (Taky mnohem lepší zábava ho pozorovat, kontrolovat a mluvit s ním než učit.)

Pračku se sušičkou ani nekomentuju, nejradši bych nonstop prala, abych měla měkoučký a teplý prádlo...

(wife material)

Měsíc a kus před státnicema se vyučující rozhodli, že sice na nás doteď kašlali, ale teď (T-E-Ď) měsíc před státnicema nám odpřednáší to, na co se za posledních x měsíců vysrali na co neměli čas a bez omluvy zrušili.

M-i-l-u-j-u.

Drtivá většina celýho ročníku vypadá, že brzo chcípne.

Včetně mě.

Zjistila jsem, že drama o/v mým soukromým životě nezná mezí.

Přeju si odjet někam hodně daleko a až se vrátím, bude všechno zase v pohodě.

Třeba do Peru.

Tak snad brzo.

PS: držte mi palce, ať (teď už vážně) vytáhnu ten zalomenej nástroj...

A podělte se, co štve momentálně vás. Ať jsme v tom spolu.

na mail: hajkova-peta@seznam.cz

klidně anonymně https://www.messageme.me/tabloncka