zubařskej deník: duben

Tentokrát to bude rychlý a stručný.

Co se povedlo:
Práce mě baví čímdál víc a je součástí mojí nekonečný prokrastinace. Už si totiž x týdnů říkám, že tentokrát jsem tam byla naposledy a budu se jen učit na státnice... Haha :) Stále chodím na dva dny v týdnu a moc času na učení nemám. Ale je to dobrej způsob prokrastinace.

Naprosto skvěle se daří mojí bylinko zeleninový zahrádce.


Co už tak dobrý není...:
Jsem nonstop unavená, ale nejlepší na tom je, že nemůžu spát.
Učení mě smrtelně nebaví a přeju si jenom lehnout a spát.
Ten stres je fakt neuvěřitelnej.
Už to asi lepší nebude, co?

Zvládám vytrvale 3-4x týdně jít na trénink a tím pádem můžu kňourat, jak mě všechno bolí.

Pomalu ale jistě jde do tuhýho a mě už to taaak nebaví.

Chci spát.

Populární příspěvky z tohoto blogu

skoro dvacetpět

Je mi skoro 25. Problémy s jídlem mám od chvíle, kdy jsem byla schopná vnímat sama sebe a svoje tělo. Takže nějakých 20 let? Možná dýl? Pamatujete si, jak jste se svým sourozencem prali o to, kdo dostane větší zmrzlinu? Větší kus koláče? Víc džusu? Tak já si už jako dítě vybrala porci, kde bylo jídla míň. Už jako dítě jsem si zvládla spočítat, kolik toho mám a nemám sníst. Zakazovala jsem si sladkosti, tučná jídla... Hlavně ale moc jídla. Tenhle příběh by vydal na knihu. Co je ale horší, že si uvědomuju, jak moc mě to ovlivňuje doteď. Je mi skoro dvacet pět. Sakra. Jsem už docela dost stará na to, aby to bylo pryč ne? Jsem dost chytrá na to, abych byla schopná si všechno racionálně vysvětlit, spočítat, odůvodnit. Ale? Ale pak je tady moje emocionální já. Ani nevím, proč mu tak říkám. Emocionální část mě, která strčí moje racionální já během vteřiny do kapsy a rozhodne, co a jak bude. Není to část mě, která by byla hezky  emocionální - spíš naprosto iracionálně řekne, jak se mám cítit
Read more »

první měsíc v práci - září

První měsíc v práci napíšu jako krutou realitu. Bez omáčky, bez keců. První měsíc v práci byl vlastně dost v pohodě. Nic moc hroznýho mě nečekalo. Udělala jsem imediátní protézu (což je protéza, která se zhotoví v podstatě ihned po vytrhání zubů - obvykle všech), která nedopadla úplně podle mých představ. Ale za týden jsem už odevzdala o dost lepší. Udělala jsem několik výplní, vstupní vyšetření, hooodně prevencí s hygienou. Za první měsíc v práci mám spoustu skvělých odezev, spoustu spokojených pacientů. Ale taky nějaký nespokojený. Jak řekla naše recepční - děláte všichni skvělou práci, deset lidí bude spokojených a ten jedenáctej holt nebude. A všichni přemýšlíte nad tím, co jste udělali špatně. Vlastně jste nemuseli udělat vůbec nic špatně. A tak to fakt je. Dokonce bych neřekla, že je to deset pacientů... Je to mnohem víc než deset. Občas ale přijde někdo... K tomu se dostanu později. Teď si dáme vtipný historky z ordinace. Můj třináctiletej pacient po prevenci: "Můžu se vás
Read more »